Miminko pláče? Poradíme, co s tím.

Co dělat, když miminko pláče?

Snad nebudeme přehánět, když řekneme, že tuto otázku si klade každá maminka. Vůbec nemusí být jednoduché zjistit, co se za pláčem schovává. Je to totiž jediný způsob, jak může dát novorozeně najevo, že mu něco chybí nebo že se něco děje. A stejně jako trvá naučit se nový jazyk, i rozpoznat, co se skrývá za dětským pláčem, může nějakou dobu trvat. Ale s trochou trpělivosti záhy poznáte, co trápí vaše miminko tentokrát, nebo alespoň budete schopni určité příčiny vyloučit.

Druhy dětského pláče

Neboť je pláč jediným komunikačním prostředkem miminka, nepřekvapí vás, že jej používá v nejrůznějších situacích. Vaše miminko může plakat, protože má hlad, protože ho trápí kolika, protože má opruzený a bolavý zadeček, který bolí, protože se něčeho vylekalo, protože na něj působí příliš mnoho podnětů, protože je unavené, protože ho trápí prdíky a tak dále, a tak dále.

Tímto jsme vás rozhodně nechtěli vystrašit, pouze ukázat, že příčin může být opravdu hodně. Ostatně věříme, že vás napadne daleko více důvodů, kdy dává miminko pláčem najevo, co se děje. Tak se pojďme podívat na ty nejčastější případy pláče.

Mami, mám hlad

Udává, že nejčastější příčinou dětského pláče v průběhu prvního roku života dítěte je hlad. Pokud je toto příčinou pláče, máte jednoduché řešení. Pokud můžete, kojte. Je dobré vědět, že za 2 až 3 hodiny dítě mléko stráví a může se opět ozvat, že má hlad. Pokud si těchto intervalů všimnete, už budete vědět, jak poznat „hladový“ pláč. Pokud kojit nemůžete, nevadí. Svému miminku jistě vhodnou stravu vyberete. A jakmile se nají, je po pláči. Je dobré vědět, že čerstvě narozená miminka potřebují nakrmit tak 8x až 12x v jednom dni. Tedy potřebují něco sníst co pár hodin. Mezi příznaky hladového pláče patří:

• když dítě otevírá pusu,
• miminko ukazuje jazyk,
• snaha najít prs, která může vést k otáčení miminka,
• dívá se na maminku a jeho rty i jazyk tlačí vpřed,
• vidíte, že je miminko neklidné, což se může proměnit v pláč.

Pokud je příčinou dětského pláče hlad, je dobré mu dát najíst co nejdříve. Může se totiž stát, že se pláčem hodně unaví nebo rozzlobí, a pak nebude schopno pít, resp. jíst.

Prdíky

Prdíky neboli nadýmání. Záležitost, kterou zná nejedna maminka. Když se v trávicím traktu sejde velké množství plynů z trávení potravy a k tomu miminko při krmení spolyká kromě mléka nebo jiné tekuté potravy dost vzduchu, vzniká nadýmání. Prdíky a říhání jsou tady od toho, aby pomohlo děťátku se s tímto vypořádat a dost plyn a vzduch pryč z těla. Nechte proto miminko po každém jídle odříhnout. K odříhnutí pomůže, pokud miminko lehce poplácáte po zádech. Kromě samotného odříhnutí můžete miminku pomoci ulevit od bolesti masáží bříška nebo přitahováním kolínek k bříšku. Maminka může vyzkoušet pít odvar z fenyklu a kmínu, případně jiný čaj pro kojící maminky. A v záloze pro případ potřeby můžete mít i rektální rourku.

Mezi nejčastější příznaky nadýmání patří:

• miminko je neklidné,
• nošení v náruči miminko neuklidňuje,
• ačkoli je dítě najezené, přebalené, tedy by mu nemělo nic chybět, přesto vzlyká nebo pláče,
• děťátko se snaží kopat nožičkama nebo se kroutit – to může být doprovázeno prdíkem,
• můžete u svého děťátka pozorovat zvětšené bříško.

Kontrola suchosti plínky

Tento bod, předpokládáme, je skoro zbytečný, přesto ho pro úplnost chceme uvést. Žádnou maminku jistě nepřekvapí, že příčinou dětského pláče může být také to, že děťátko je nějakou dobu v mokré nebo špinavé plence. Pokud v ní sedí dlouho, může mít začít opruzeniny, a to není nic příjemného. Ostatně sedět, válet se či padat ve špinavé plínce není žádný extra zážitek, o který byste nechtěli přijít. Vzhledem k tomu, že miminko dokáže za den bez problémů vyměnit klidně i šest plínek, doporučujeme v případě pláče zkontrolovat, zda je plínka suchá.

Už je unavené

První tři měsíce života spí děťátko až 17 hodin denně. Spánkové intervaly jsou dlouhé přibližně dvě až čtyři hodiny. A ano, přetažení je jeden z důvodů, proč vaše děťátko může plakat. Únavu můžete odhalit tím, že si všimnete, že miminko zívá, možná i mrká, může se chytat za tvář či ucho, může mít i tendence se škrábat. Pokud uvidíte, že se kroutí, nebo se v zádech prohýbá a rozhazuje nožičkami a ručičkami, rovněž to jsou příznaky únavy či přetažení. Typický je i přetažený pláč, který začíná zakňouráním, následuje intenzivní pláč, který je jen na krátko přerušen jedním či dvěma nádechy a pokračuje pláč. Ano, už dávno byl čas jít spát.

Dětská kolika

Další častou příčinou dětského pláče, která se objevuje až u 50 – 70 % novorozenců a kojenců, je dětské kolika. No jo, jenže co to taková kolika je. Na to není jednoduché odpovědět, protože pod pojem dětská kolika se zahrnují všechny situace, kdy děťátko každý den déle než 2 až 3 hodiny pláče, a to pokud se to děje minimálně tři dny v týdnu po dobu minimálně 3 týdnů. Přesto děťátku nic nechybí, krásně prospívá, je tedy zcela zdravé. Kolika je většinou záležitost odpoledních, večerních, případně nočních hodin.

A teď, jak poznat, že jde o koliku. Za normálních okolností by děťátko mělo být po večerním krmení spokojené, ideálně by mělo usnout. Pokud vidíte, že váš drobeček je neklidný, pláče, nebo možná spíše naříká, případně i když usne, tak se za chvíli probudí, jsou to signály, že se může jednat o koliku. Také můžete pozorovat, že má vaše miminko tendenci přitahovat nožičky k bříšku, zatíná pěsti nebo červená v tváři. Signálem může být i to, že i když saje mateřské mléko, nebo cumlá dudlík, zklidnění to na dlouho nepřinese a po chvíli začne opět naříkat. Toto všechno signalizuje dětskou koliku.

Zmírnit příznaky může pomoci masáž bříška vždy po směru hodinových ručiček. Vyzkoušet můžete i teplou koupel, po níž zabalíte miminko do deky, aby si teplo u sebe zachovalo. V náruči, zavinovačce či šátku jej můžete různě houpat či kolébat. A k tomu všemu nezapomeňte na doteky, mluvte na miminko či si spolu hrajte. Vždy máte možnost konzultovat s pediatrem, zda se skutečně o koliku jedná a jaký postup zvolit.

Tělesný komfort

Tak jak se u nás střídají roční období, tak je při oblékání miminka třeba myslet na to, že v létě miminko nenavleču do fusaku. To je samozřejmě takový žert, protože to by, doufáme, nikoho nenapadlo. Ale myslet na to, abychom miminko nepřehřáli, nebo aby nám nevychladlo, je potřeba, protože jinak nám děťátko začne plakat.

K zajištění optimální teploty nám pomůže tzv. cibulové pravidlo, které říká navrstvit na dítě počet vrstev oblečení přiměřený okolní teplotě. V létě se samozřejmě může jednat jen o jednu vrstvu – body nebo tenké tričko, přece jen je léto, teplo a s tou cibulí to nemusíme přehánět. Naopak když je chladno, dáme dítěti více tenkých vrstev (kromě kombinézy či fusaku, pokud se bavíme o zimě), které dokáží lépe udržet teplo u těla. Kromě toho, že toto pravidlo funguje i u dospělých, u děťátek to platí obzvláště, protože je třeba nahradit dosud nevyvinutou tukovou zásobu bránící úniku tepla. Obecné doporučení lékařů k oblékání pro chladné počasí je dát děťátku o jedno vrstvu oblečení víc, než byste si sami oblékli. Je dobré vědět, že hodně tepla uniká skrz hlavu, je proto dobré nezapomínat na přikrývku hlavy. Ale zároveň platí, nejenom v oblékání, nezapomínejte na selský rozum.

Pro chladné období nezapomínejte kontrolovat zátylek, protože podle něj poznáte, zda je mu teplo nebo zima. Jinými slovy není důležité, zda má dítě teplé ručičky nebo nožičky, ale jak teplý nebo studený jeho zátylek. Pokud je zátylek studený, přidejte vrstvu, pokud je zpocený, je to signál k tomu dítěti nějaký ten svršek odebrat.

Přehřátí, které není příjemné ani dospělému, se nejčastěji projevuje tím, že dítě nemůže usnout, i když už na něm vidíte, že je unavené. Pokud náhodou usnulo, pak se často budí. Výjimkou není ani pláč či vzlykání, nevrlost a objevit se mohou i potničky. Zaznamenat můžete i zvýšenou teplotu a u některých miminek může vést přehřátí až ke zvracení.

Podněty – málo nebo moc

Ano, moc nebo málo podnětů může vést k tomu, že dítě začne plakat. Pokud je na miminko těch podnětů hodně, jednoduše se schovejte společně někam do klidu, daleko od ruchu a od lidí. Někam, kde nebude miminko vystaveno tolika podnětům a bude si moct najít svůj klid, kde se bude cítit v bezpečí.

Ale pokud je těch podnětů málo, může to být taky „špatně“. Dítě chce objevovat svět. Chce zkoumat, co se to kolem něj děje, co to jsou za rozličné věci a bytosti kolem něj. Sahat na ně, ochutnávat je. Nebaví ho jen tak sedět a dívat se pořád na totéž dokola. Projděte se s miminkem po místnosti nebo si udělejte procházku ven. Mluvte s miminkem, ukazujte mu, co se kolem něj nachází. Můžete mu ukázat zrcadlo, nebo pouštět vodu. Ale i tady platí zdravý selský rozum. Zase to s těmi stimuly nepřehánějte – dejte děťátku čas vstřebat, co se kolem něj děje, aby toho na něj nebylo hodně. Pokud se jedná o novorozence, je pro něj dostačující oční kontakt s vámi, to, že může slyšet váš hlas nebo to, že se spolu dotýkáte a mazlíte.

Časem budou třeba i hračky, které budou dále rozvíjet zvídavé děti.

Pár rad na závěr, jak utišit miminko

Na závěr uvádíme několik tipů, které vám mohou pomoci s utišením plačícího miminka. Samozřejmě i zde platí, že kolik je miminek, tolik je způsobů, jak je utišit, aneb že na každé miminko nemusí platit to, co na miminko jiné. Proto zkoušejte, co je to pravé právě pro vás a vašeho drobečka.

Noste miminko na vaší paži obličejem dolů. Řadě dětí dělá dobře, když je nosíte hlavou dolů tak, že na své paži máte položené jejich bříško a vaše dlaň je mezi jejich nožičkami. Reagují na ni mnohem lépe než když je necháte položené na zádíčkách.

Zkuste děťátko zavinout. Můžete k tomu využít plenu, přikrývku, zavinovačku nebo jakýkoli jiný vhodný kus látky. Pevné zafixování v látce navozuje dítěti pocit, který zažívalo u maminky v bříšku, což by ho mělo uklidnit. Rovněž nemůže dojít k nečekanému pohybu rukou, neboť novorozenci ještě svým tělem toliko nevládnou, který by jej mohl polekat.

Houpejte a houpejte. Nebo jak se u nás říká huškejte a huškejte. Ať už v kočárku, lehátku nebo houpačce. Ostatně i jemné rytmické kolíbání je výborný prostředek na zklidnění miminka, protože napodobuje pohyb v děloze. A procházka taky není k zahození.

Mluvte na své miminko nebo mu zpívejte. Ideálně šeptejte nebo vydávejte zvuky podobné šepotu. Nebo miminku zpívejte ukolébavky nebo jiné klidné, pomalé písně. Ostatně mu zpívejte jakékoli písničky, s nimiž máte zkušenost, že vaše miminko uklidňují. Váš hlas, který miminko důvěrně zná, je výborným nástrojem na jeho zklidnění.

Jen ať něco saje. Ano, mnoho rodičů ví, jak je těžké dítě odnaučit v pozdějším věku cumlat dudlík, ale ono to opravdu funguje. Pokud dáte dítěte něco cumlat, sát jako dudlík, nebo váš malíček, může ho tento pohyb uklidnit.

Teplá koupel dělá divy nejenom s dospělými. Šplouchání a obklopení teplou vodou, může být rovněž zázračným prostředek pro zklidnění. Vylepšit to můžete ještě tím, že budete s miminkem ve vaně a budete se tak moci vzájemně cítit. Nebo můžete vyzkoušet tzv. kyblíčkování, tedy použijete pro koupání speciálně upravený kyblík, který má miminku navodit pocit, který zažíval v děloze.

Změňte prostředí. Některému děťátku může vadit hluk, ať už pochází od lidí, z puštěné hudby nebo televize, nebo z hračky, která by jej měla uklidnit. Jinému může zase vadit ticho a potřebuje nějaký ten šum (na některé miminka může působit třeba zapnutý fén, na jiná tekoucí voda). Můžete také vyzkoušet čerstvý vzduch. Některá miminka skoro zázračně usínají venku v kočárku. Změnou, která mže pomoct, může být i „obyčejné“ zhasnutí světla.

Jemně třete čelo mezi očima nebo masírujte nožky. Mezi kurióznější rady, které však stojí za vyzkoušení, když už nevíte, jak dál, patří velmi zlehka a pomalu třít čelo zejména mezi očima. Nebo masírovat nožičku proti směru hodinových ručiček palcem jedné ruky zatímco máte nožičku miminka ve své druhé ruce. Nejlépe uděláte, pokud začnete od špičky palce a pomalými krouživými pohyby do postupně dostanete až k patičce.

Don‘t panic. Aneb zkuste zachovat chladnou hlavu, i když se vám zrovna nedaří přijít na kloub tomu, pro vaše děťátko pláče a jak mu můžete pomoci. Pokud začnete panikařit, váš drobeček to jistojistě pozná a bude se tím již vzniklé napětí jenom stupňovat. A do tohoto začarovaného kruhu se určitě dostat nechcete.

Pokud se cítíte z neustálého pláče frustrovaná, nemusíte mít pocit, že jste divná. Je to naprosto normální. V takové situaci udělejte něco pro sebe, abyste míru stresu snížila. Předejte na chvíli péči o vašeho drobečka tatínkovi, babičce, kamarádce, chůvě, komukoli, kdo je po ruce. Nebo si „jen“ zavolejte kamarádka jako emocionální podporu. Udělejte cokoli, aby vám bylo lépe, protože dítě to vycítí a uklidněnější maminku bude vnímat s daleko větším klidem. A klidnější maminka se s drobečkem lépe vypořádá, než ta, která má nervy na pochodu.